Reportáž z 1.hracího dne

     Konečně přišel den, na který jsme se už netrpělivě, prakticky už od června těšili. Něco už jsme měli v září natrénováno, tak jsme přemýšleli, zda naši snahu a chuť do hry zúročíme. Až ráno jsem věděl, že nás nastoupí 10 a tedy že budeme takřka v plné sestavě. Sraz ve 13:25 u Koruny, odjezd ve 13.30. Přijel jsem přesně (13:28), a tak jsme v 8 lidech vytvořili malý peloton a vyrazili  do Předměřic. 2 hráči přijeli autem a  první zápas na nich bylo znát, že jsou málo rozcvičení :-). Šatnu jsme měli po Tornádech a Zbrojovce a evidentně to do naší hry vneslo kvalitu a potřebné štěstí :-).

Po důkladném rozcvičení jsme začali hledat našeho prvního soupeře, tým z Červené Vody, který do tělocvičny vstoupil, jak se říká za pět minut dvanáct.

     První utkání bylo zpočátku malinko nervózní, nikdo nevěděl, co od toho má čekat. Ovšem náš plán byl jasný - dát co nejrychleji první gól. A to se podařilo. Soupeř byl možná ještě myšlenkami na cestě a tohoto jsme dokázali dokonale využít. Akce střídala akci a hlavně v rychlosti a nasazení jsme svého protivníka přehráli. Přeci jen jsme taky nováčkové, ale chuť hrát tento turnaj už jsme měli od června a ten rozdíl byl znát.Věřím, že druhý hrací den tento celek bude hrát o 100% lépe a vyvaruje se zbytečných chyb. Než jsme se rozkoukali, byl konec a na tabuli svítilo skóre 6:1 - na ligu slušný. Vstup do soutěže parádní.

     Po 30 minutách už jsme nastupovali proti týmu Kamikadze. Jejich hra byla o poznání lepší, přeci jen byli rozehraní, stejně jako my. Opět jsme na soupeře vlétli a za 6 minut to bylo 3:0. Skvělé! Jenže jsme se nechali unést výsledkem a přestali hrát naši hru. Dostali jsme se pod tlak a po standardní situaci jsme nepokryli hráče na hrotu a inkasovali zbytečný gól. Kamikadze stupňovali snahu, ale konec se pro ně blížil ukrutným tempem. V závěru se jim podařilo ještě rozezvučet konstrukci naší brány, ale gól neuhádali. Těžký zápas, hra také tentokrát nebyla úplně ideální, ale i vydřená výhra 3:1 potěší. Lepší začátek jsme si nemohli přát.

     Po tomto velice fyzicky náročném zápase na nás začala padat únava. Naštěstí jsme měli hodinku pauzu, tak jsme si koupili Kofolu a nějaké pití a v bufetu rozebrali naši hru a hlavně chyby. Před námi byl totiž nejtěžší zápas dne s týmem z Černilova. Tohoto soupeře jsem dvakrát zažil v akci a bylo mi jasné, že se proti nám postaví kompaktní, dobře kombinačně vybavené mužstvo. Sice také nováček ligy, ale v přípravě, co vím, neporažen.

Opět byl náš plán jasný. Aktivní hrou donutit soupeře k chybám a pokusit se vstřelit rychlou branku. To se také podařilo. Hned první přesilovku jsme přetavili v gól. Další početní výhodu jsme sice nevyužili, ale druhá branka po skoro totožné akci zpoza brány na sebe nedala dlouho čekat. Opět rychlé vedení. Tentokrát jsme však nepřestali hrát. Soupeř se také snažil s výsledkem něco udělat a díky oboustranně rychlé a aktivní hře to byl vyrovnaný a pohledný duel. Nejtěžší chvíle přišly, když při jejich výpadu na naši bránu Tomáš zastavil soupeře, dle rozhodčích nedovoleně, a šli jsme taky do 4. Z jejich přesilovky gól nepadl, ale po jejím skončení při nás stáli všichni svatí, když se po střele jednoho z hráčů Černilova otřásly obě tyče za naším jinak vynikajícím brankářem. Vedení 2:0 jsme udrželi. Po odpískání konce utkání soupeř nešetrně, úplně zbytečně nohou načechral achilovky a zároveň nervy našemu nejlepšímu střelci a málem došlo k počechrání hokejkou jeho horní části těla. Naštěstí ke „rvačce“ nedošlo, i když to tak zpočátku vypadalo, a rozhodčí nemuseli nikoho roztrhávat od sebe. Nervy se uklidnily, podali jsme si ruce a vše nakonec dobře dopadlo. Marcel následně slíbil, že se do příštího kola uklidní a zmírní emoce, tak uvidíme :-). Černilov je sice nováčkem, ale myslím, že bude patřit k černým koňům ligy, a tipuji, že se umístí v první polovině tabulky. Kombinační kvality jim rozhodně nechybí.

     Na poslední zápas jsme čekali nejdéle, ale po třech výhrách nám to ani nevadilo a po zkušenostech z minulého ročníku to byla chvilka. Opět jsme využili Bowling bar k nákupu nealkoholických nápojů. Pojedli jsme, popili a těšili jsme se na poslední zápas. Mladí Sokolové měli za sebou celkem úspěšné zápasy (v porovnání s minulou sezonou) a opět jsme šli do neznáma. Ovšem euforie z předchozích utkání se projevila a po chvilce jsme vedli. S góly se roztrhl pytel a až po našem 6. se podařilo soupeři zastavit nápor a brankou využít zaváhání jedné Fosy :-). I když jsou Sokolové mladí a je jich hodně, v druhém poločase úplně odpadli. Dál jsme hráli s chutí a to svoje a na tabuli se skóre zastavilo na čísle 9. Stejně jako v Jaroměři, tak i v tomto zápase opět Romanovi upřeli jednu asistenci, to je prostě smůla. Přeci jen to byl fofr a rozhodčí jsou taky jenom lidi a nevidí všechno.

     To, že něco vyhrajeme, jsme čekali, ale že všechny zápasy, to jsme si nikdo nemyslel - možná jen někdo tajně doufal :-). Měli jsme prostě štěstí. Uvidíme příště, kdy nás čekají samé známé a kvalitní týmy. I přesto už se na ně těšíme :-) A oni se jistě těší na nás :-). Opět 4 zápasy, ale tentokrát dopoledne a už v 8.00, což bude pro některé z nás vražedné. Vidím to tak na budík v 6.00, což by nebylo tak hrozné, ale v sobotu!!! No nic, podmínky jsou pro Myšáky stejné.

     Po skončení 1. dne FLA jsme chvíli všichni poseděli v Bowling baru s krásnou obsluhou. Na to, že to je tak „daleko“ od Hradce, tam mají na můj vkus dost draho (jídlo). U vedlejšího stolu seděli Kamikadze, kteří měli při našem odchodu vtipné poznámky typu (a příště,  příště už nejezděte apod.).Vyjeli jsme opět v 8 lidech na kole do Hradce, kde jsme ještě poseděli v malé hospůdce - úspěch se má přece zapít :-)!!!

Ale únava byla znát na každém, a tak jsme úspěšný den ukončili nedlouho po půlnoci.