Náš první "pětkový" úspěch - Hořice 30.3. 2013

     Rozhodli jsme se, že si předvelikonoční sobotu uděláme výlet vlakem do Hořic. Ovšem ne za trubičkami, ale za florbalem. Pětkové turnaje jsme zatím moc nevyhledávali, ale s ohledem na stále vyšší kvalitu v lize jsme nuceni na sobě neustále pracovat. Takže jsme se přihlásili na turnaj pořádaný týmem zvaným No Fame. Nevěděli jsme, co čekat, ale tak nějak jsme tušili, že to tentokrát bude turnaj na úrovni. A nemýlili jsme se. Nicméně chyběli dvě minuty a mohlo být všechno jinak.

     V 7:30 jsem vyrazil z domu na autobus. Se mnou tento nápad dostalo dalších 350 důchodců, čtyři studenti, sedm studentek, tři psi a Roman s Honzou. Nafukovací haly na tenis znám. Ale nafukovací autobusy? V Čechách není nic nemožné. Dojeli jsme na nádraží s několikaminutovým zpožděním, což Petra značně znervóznělo. Spolu s ním na nás v hale čekali ještě Radim, Eda, Honza a Tomáš, takže s námi jsme byli komplet. V 8:04 nám jel vlak, máme 7 minut do odjezdu a ... Kde je Fíša? Bydlí 100 metrů od nádraží, náš klíčový muž v masce. Strážce fosí svatyně chybí!! Žhavíme dráty. "Jé, díky, že jste mě vzbudili," ozve se rozespale z druhého konce aparátu. Jdou na nás mdloby. "Za pět minut nám jede vlak, růženko! Takže sebou hoď!" Co se během těch pěti minut dělo u Fíši, to si asi umíte představit. A mezitím na peronu Petr žádá výpravčího, aby o pět minut zdržel odjez vlaku. "Pět je moc, dám vám tři minuty," pravil neoblomný výpravčí. Sedm Fos upřelo své pohledy na schody, ze kterých se musela každou chvilku vynořit Jirkova hlava s jistě vpadlýma očima a skelným pohledem. Představa toho, že bychom turnaj museli odehrát bez golmana a v šesti v poli, nás celkem děsila. Běží poslední minuta slíbeného nastavení a hurá! Hlava se objevila. Jirka si to šinul pomalým medvědím krokem k vlaku. Nedbal našich výzev k zrychlení svého pohybu, prý běžel těch sto metrů z domu a došly mu síly. Prostě neuvěřitelné. Mít jiného golmana, tak Jirku asi uškrtíme. Ale i ožralý a nevyspalý Fíša je lepší než drtivá většina střízlivých golmanů, takže hlavně že to stihnul. Nahrnuli jsme se do vlaku a ještě spolu s jedním týmem z Prahy jsme se vydali vstříc hořickému dobrodružství.

     V 8:43 jsme se vylodili v Hořicích. Hala byla kousek od nádraží, takže už nás čas netlačil. Vešli jsme do opravdu pěkné tělocvičny, hřiště bylo sice kratší, ale šířka tento handicap dostatečně kompenzovala. Šatny pro dva týmy dostačující, první dojem nezklamal. Dalo se odtušit, že tento turnaj bude po organizační stránce v pořádku. I rozlosování bylo dobré, neměli jsme žádné šíleně dlouhé pauzy, jen jednu na oběd, což bylo naopak ku prospěchu věci. Takže nic nebránilo tomu začít hrát.

     Naším prvním soupeřem byl shodou okolností právě tým Realstick vosy Praha, tedy náš vlakový souputník. Stojím na buly a nějak se nemůžu dopočítat. Na druhé straně je připraveno šest hráčů v poli. A brankař nikde. Co to má znamenat? Znamená to jediné. Ožrat se před turnajem je asi nějaká brankařská specialita. Akorát v tomhle případě se vlak stihnout nepodařilo. Co k tomu dodat. Kdyby to nestihl ani náš Fíša, tak by se jednalo asi o jeden z nejkurióznějších zápasů florbalových turnajů. Takhle jsme si zkusili dvanáctiminutové oslabení proti opravdu kvalitnímu soupeři. Neustálé běhaní bez míčku bylo vysilující. Podařilo se nám sice vstřelit jeden gól, ale stále jsme byli pod velkým tlakem. Vůbec jsme si nezahráli, nakonec jsme i jednou inkasovali, takže výsledek 1:1 byl ještě dobrý.

     Druhý zápas na sebe nenechal dlouho čekat. Soupeřem nám byli Painters boys. Naše hra byla statická, sice jsme měli mírnou převahu, ovšem bez gólového efektu. Já jsem hrál neořezanou tužku a ani ostatním to moc nešlo. Výsledek 0:0 a ztráta dvou bodů. Po tomto zápase jsme byli na pochybách, zda byl tento turnaj dobrou volbou. Kromě slabších tří týmů tu byli jinak účastníci krajských přeborů a extraligoví junioři z různých koutů republiky. Nám známí Sokolové a hlavně Los Negros si přivezli spíš kvalitní mix hráčů z FLAHK. Měli jsme tedy dvě možnosti. Buď opět promarnit den na pětkovém turnaji bez valného výsledku, nebo se sebrat a začít hrát konečně florbal, který umíme a předvádíme v přátelských utkáních. A díkybohu se stalo to druhé. 

     Nedšence zvané Baníci jsme porazili 2:0 a zajistili jsme si tím postup do play off. V dalším zápase na nás čekali pořádající No fame, dosud jen vítězní. Jenže v tomto zápase se Fosy opravdu předvedly ve výborném světle. Soupeře jsme prakticky k ničemu nepustili a sami jsme drželi otěže zápasu. Zaslouženě jsme vyhráli 1:0. Nečekané body do tabulky a nejhůře třetí postupové místo. Poslední překážkou před play off byli Dvorští štramáci. Ti potrápili nejednoho soupeře, ovšem s námi se jim to nepodařilo. Rozjeli jsme galapředstavení, které skončilo výhrou 5:0. Celkem 11 bodů nás vyneslo na druhé místo ve skupině a určilo nám jako čtvrtfinálového soupeře FBC Tuchlovice, se kterými jsme sdíleli šatnu. V jejich řadách hrálo také pár extraligových juniorů, takže nic lehkého.

     Ovšem namlsaní předchozími výkony jsme se již nikoho nebáli a vrhli jsme se do čtvrtfinálové bitvy. Naše hra byla opravdu k nepoznání. Vířivý pohyb útočníků, bezchybná hra obránců, prostě radost ze hry každým coulem. Dlouho vyrovnané skóre jsme naklonili na naši stranu díky další geniální Tomově přihrávce a mé šťastné střele, které se otřela o tyč a zapadla za bezmocného brankáře. Stále ale nebylo rozhodnuto. A pak přišla jediná nepříjemná situace celého dne. Radim zastavuje probíhajícího soupeře, padá a je zle. Kotník nevydržel a dohráváme v šesti. Střelou do prázdné brány jsme zpečetili výsledek na 2:0, ale radost z vítězství kazí ztráta Radima, který již teď doma leží s nohou v sádře. Začali jsme řešit, jak zvládne cestu vlakem, finále mělo končit v sedm večer a v 19:14 jel vlak zpět do HK. Jak to zvládneme? Přece tu nebudeme čekat další dvě hodiny? S tímhle v hlavě a v šesti hráčích jsme nastoupili do semifinále. Není se proto co divit, že jsme to 0:3 projeli. Neříkám, že jsme prohráli schválně, ale hodilo se to, protože o třetí místo se hrálo dřív.

     Je tu poslední zápas dne. Zápas o třetí místo. Radim již v tu dobu byl na cestě do Hradce, naštěstí měl možnost odvozu, takže jsme se mohli plně soustředit na hru a makat i za něj. Jelikož bez Radima zbyli jen dva obránci, nebylo zbytí a museli odehrát celý zápas bez střídání. Smekám a obdivuji je, že to zvládli. My útočníci jsme to točili ve čtyřech, jak jsme byli zvyklí. A proti komu jsme to vlastně hráli? Los Negros HK. Mohlo by se říct, že staří známí, ale to by byla mýlka. Tento soubor hráčů z různých týmů FLAHK pod vedením šikovné kapitánky se každým zápasem zlepšoval, a tak nás nečekalo nic lehkého. Jich bylo snad 12, nás 6. Měli jsme vůbec šanci? Nevím, kde jsme všichni vzali ještě tolik sil, ale tento zápas jsme sehráli skvěle. Rychlostí jsme se soupeři vyrovnali, Tomáš s Edou skórovali a mohli jsme po výhře 2:0 slavit třetí místo. Obrovský úspěch! 

     A teď rychle do sprch, přestrojit, pobrat ceny a na vlak. Času bylo málo. Dvě sprchy pro dva týmy není zrovna moc. Byly to spíš takové sprchové boxy, které šly uzavřít. Nicméně vzhledem k tomu, že neodtýkal odpad, bylo zavření se ve sprše značně nebezpečné. Jako jediný se k tomuto odvážnému kroku odhodlal Petr. Hladina vody stoupala opravdu rychle, takže jsme měli strach, aby se nám kapitán neutopil. Když už měl vodu po prsa, otevřel a vyvalil se společně s proudem vody ven. Zdárně jsme tedy přežili i sprchování a rychle na předávání. Hezký diplom, parádní pohár, úžasný karton piv, šumivé Rosijskoe, to vše za tu námahu stálo. Ale ten pocit z dobře odvedené práce je k nezaplacení.

     A rychle na vlak, máme jen pět minut. Petr si běží lehnout na koleje a my ho následujeme. Stihli jsme to a tentokrát prázdným vlakem jedme do Hradce. Společnost nám dělá zlatavý mok a je nám dobře. Pánové, Fosy ukázaly drápky. Díky za parádní turnaj! A díky patří i pořadatelům, protože tento turnaj řadím po všech stránkách na první místo všech turnajů, kde jsme byli. Výborná práce NO Fame!

A ještě něco málo ze statistik: 

Tomáš 4 + 4 (štírek jak má být, výborný pohyb, ještě lepší herní přehled)

Marcel 6 + 1 (až na první dva zápasy standardní výkon)

Petr 1 + 3 (nebývale produktivní, obětoval dvě hokejky, nechal na place duši)

Honza 0 + 5 (tentokrát Honzu zdobila hlavně bojovnost a píle, proto nejlepší v asistencích)

Eda 2 + 0 (už tě zase poznáváme:))

Roman - opět nejlepší v plus mínus bodech, s ním na hřišti góly nedostáváme, doslova postrach útočníků

Radim - stabilní jistota našich zadních řad, obrovské zlepšení proti loňsku, smolné zranění, přejeme brzké uzdravení!

Jirka - 0,5 gólu na zápas hovoří za vše, kdyby se neožral a nezaspal, byl by po zásluze vyhlášen nejlepším golmanem turnaje

Takže ještě jednou díky Fosy! A díky všem, co dočetli tuhle slohovku:)

Florbalu zdar!                                                                                                                         F 8