3. hrací den aneb návrat do budoucnosti - update:)

     Ještě že jsou už jenom ty hlasové počítače, říkám si. Díky kamarádovi parkinsonovi už musím na záchodě jen sedět, někdy to ani na tom supermoderním pisoáru není žádná sranda. Už jen vzpomínám na ty časym, jak jsme to s Fosami váleli na hřišti. A ještě líp se nám vedlo v hospodě. No neslavně to s námi skončilo. Petr učí v domově důchodců psaní všemi deseti na hlasové klávesnici, Eda tam tomu šéfuje, Roman Edovi dělá ochranku a já našemu bývalému kapitánovi neustále utíkám z výuky. Radimové jsou na tom z nás nejlépe. Rašíd v roce 2020 prodal byt Jágrovi, přebral mu přítelkyni a odstěhoval se do Mexika. Radim ho skoro následoval. Taky prodal byt, ale ne Jágrovi, oženil se, vymyslel IT program pro mobily, koupil celé Předměřice i s halou a od roku 2026 převzal pořadatelství FLA. Jakub mu před pár lety, ještě před důchodem, vyprojektoval přístavbu vily a přistěhoval se k němu i se ženou a dětmi. Při FLA si vzal na starosti časomíru. A co ostatní? Ti ještě válí FLA, po našem odchodu do důchodu ji od roku 2026 vždy vyhráli. Ano, je to neuvěřitelné, už 25 let je ve FLA fosí hegemonie. Jak je to možné, to nikdo netuší. A jen pro zajímavost, Radek se loni stal nejstarším aktivním hráčem florbalu, který dosáhl za sezónu 20 kanadských bodů. A to nastoupil jen ke dvěma zápasům.

     Ale proč to tady vlastně povídám? Já starej blázen. Vzpomněl jsem si tak najednou na rok 2011. Byl podzim, snad listopad, a čekalo nás druhé kolo ligy. Kolo, na které se nedá zapomenout. Naše nejlepší a nejbláznivější kolo, co pamatuji. Tehdy jsme byli opravdu ve formě, všude jsme jezdili na kole. V zimě, v dešti, pořád. Blázni.

To ráno bylo snad deset pod nulou, ovšem Fosy nezklamaly a vyrazily na svých pojízdných ořích na cestu. Zima byla vážně děsná, ale nesmím na to příliš myslet, nebo ho na tom záchodě už vůbec nebudu schopen najít. Radim nás opět na té skládačce nestíhal, Petr konečně mohl zase jet normálně, nové kolo sloužilo dobře, zatím. Zmrzlí jsme se zdárně dodrkocali do Předměřic. Zbytek týmu už na nás čekal. "Snad bude mít Honza nabroušené brusle," blesklo mi hlavou. Ukázalo se, že si je brousil snad už doma, jak dobře hrál. Fíša si utáhl suspenzor, narazil helmu, nebo to bylo obráceně, už nevím, a vyrazili jsme na zápas.

     Prvním soupeřem nám byly Chroustovice. Vzpomínám, jak jsme si říkali, že je nesmíme podcenit, že jsou do útoku dobří. A potvrdilo se obojí. Podcenili jsme a byli dobří. Naštěstí Jirka zachránil, co mohl, ještě že měl helmu dostatečně naraženou. A pak se rozjel náš brankostroj. Ráša nahrál Edovi, ten nedal. Eda nahrál Radimovi, taky nic. Já nahrál Honzovi, au, to muselo toho diváka bolet. Proč lezl na ochoz? Ještě jednou Honza, běží po křídle, jedna klička, druhá, střela a goooooooool. Konečně. A pak jsme to ubránili. Vítězství 1:0.

Další na řadě byli myslím chlapi z Náchoda. Nedávno jsme se spolu viděli na URNA cupu 2051. Už změnili pravidla a věkový průměr zvedli na 68 let. To byla najednou jiná hra a náchoďáci v čele s nestárnoucím Důšou nás ve finále porazili. Abyste si nemysleli, teď už jezdíme jen na URNu, ani nevím proč. Ale zpět do munulosti. Tehdy jsme si na vítězství věřili. Spoléhali jsme na dobrou obranu a zlepšený útok. A podařilo se, myslím. Ráša, Eda a Honza nás dostali do vedení, a přestože Důša snížil a odolávali jsme silnému tlaku, vítězství jsme uhájili. Byl to dobrý zápas.

Na třetí zápas si moc nepamatuju. Akorát vím, že jsme zvítězili, já byl za oplácení vyloučen a Eda se zase chtěl bít. Nebo to byl jiný zápas? Nejsem si jistý. A neměl jsem si vzít před hodinou Clavin 2060? Za chvíli přijde sestřička a zase to po mně bude chtít, abych šel na záchod. Kéž bych byl o 40 let mladší. To šlo i bez léků. Ne, nejdřív to dodiktuji a pak si ho vezmu. Tak kde jsem to skočil?

Ano, poslední zápas. To byli ti Honzovi kamarádi. Démoni? Snad. Těžký zápas. Už si vzpomínám. Dal jsem gól. Fíša se sice zlobil, ale já byl rád. Však jsme 4:1 vyhráli. No jo, proto si tohle kolo pamatuji. Bylo to naposledy, kdy jsme uhráli plný počet 12 bodů. A pak ta oslava. Divoká jako vždy. Moc si z ní už nevybavuji. Jen že jsme s Rašídem tancovali, akorát už nevím, jestli spolu nebo s někým jiným. Petr si pro změnu ohnul pedál u kola, Radim rozložil svou skládačku a poslal si ji e-mailem na adresu, chtěl totiž za každou cenu jet domů taxíkem. Roman měl celou dobu pohled tygra, to nezapomenu. A Eda? Ten byl zase slušný, jako vždycky. Aspoň někdo, za to jsme ho vždycky obdivovali.

     A jéje, to je hodin. Rychle si vzít ten Clavin, za pět minut musím být na Petrově hodině hlasového psaní. Jestli přijdu pozdě, zase mi dá poznámku a to by moje žena zase řádila. Naštěstí už nemá zuby:)