1. kolo FLAHK 2013/14

     Sezóna naplno odstartovala a že se dějí věci. Patrioti navázali na loňskou sezónu a vedou tabulku! Myšáci jsou třetí, až na Kamikadze každý tým alespoň jednou vyhrál. Už jen to svědčí o obrovské vyrovnanosti soutěže. Rozhodčí k tomu přispěli správně přísným metrem (až na náš zápas s Myšáky), takže se máme na co v dalších kolech těšit. A jak to probíhalo z hlediska Fos? Jako na houpačce.

      Fosy vs. Patapuf 5:2

     První zápas nám přisoudil nesmírně těžkého soupeře. V posledním kole loňského ročníku jsme Patapuf porazili 5:0 a osobně jsem čekal, že na nás vletí jako uragán a budou nám to chtít vrátit i s úroky. Ale nestalo se. První minuty se hrál vyrovnaný kombinační florbal a čekalo se na první gól. Ten přišel z hole Tomáše a to v podstatě rozhodlo. Soupeř se začal víc tlačit dopředu, otevřel hru a my trestali. Nejdřív Honza ze standardky, pak já z protiútoku, dále Eda a Jakub. Všichni útočníci skórovali. Soupeř dvakrát korigoval, ale nic to nezměnilo na našem vítězství. A řekl bych zaslouženém. Jedinou kaňkou na tomto zápase bylo zranění Kuby. Opět kotník, který ho následně limitoval celé dopoledne. Ale je to srdcař, který to nevzdal a vždy, když bylo potřeba, naskočil do hry a byl platný.

     Fosy vs. Vikingové 4:1

     Další ohromně těžký soupeř. Vikingové sezónu od sezóny rostou a letos mají jistě ty nejvyšší ambice. Nám nahrál do karet začátek utkání, kdy jsme s Tomášem hned po buly vyrazili dopředu a po jehu centru před bránu se mi podařilo míček ztečovat za bezmocného Quicka. Z časomíry uběhlo 12 vteřin. Vikingové se tím pádem museli uchýlit k útočení a to je voda na náš mlýn. Z jednoho z mnoha brejků se míček povozil po ose já, Eda a Honza, který ze své parkety nechybil. Ale to nám ještě bylo málo. Další protiakci potáhl novic v poli Pepa. Sundal zbytečně těžkou brankařskou výstroj a roli beka zastal na výbornou. A svůj výkon korunoval individuálním průnikem. Zaskočil úplně všechny. Zbylých 11 mužů na hřišti čekalo přihrávku, ale Pepa vystřelil. A dobře udělal. 0:3 je stav, se kterým se už špatně něco dělá. Přesto se o to Vikingové pokusili. Snížili na 1:3 a zdálo se, že mají ještě chuť bojovat, jak je jejich zvykem. Naštěstí po chybě jednoho z jejich obránců jsem se lacino dostal k míčku a v nechtěné spolupráci s clonícím Edou jsem přidal uklidňující pojistku. Takový zápas jsme s Vikingy ještě nehráli. Dvě utkání, skóre 9:3, 6 bodů, naše asi historicky nejlepší hra. Měli jsme to zabalit a jet domů. Protože co následovalo potom, tomu doteď nevěřím.

     Fosy vs. Myšáci 0:4

     Co k tomuhle říct? Výbuch, kolaps, podcenění soupeře, který v zápase předtím dostal od Patapufu pětku, přílišné sebevědomí z naší předchozí hry? Asi vše dohromady. V mém případě šlo o přemotivovanost. Věděl jsem, že vítězství nám zřejmě zajistí první místo v tabulce po tomto kole, což by bylo fantastické. Jenže u mně se přemírou snahy dostavují zkraty. Abych zabránil rychlé rozehrávce volného úderu, ťukl jsem do již stojícího míčku a rozhodčí mě nekompromisně vyloučil. Nemusel, ale mohl. A udělal to. Bohužel to bylo v zápase jedno z mála správných rozhodnutí, které tento jindy dobrý rozhodčí učinil. Myšáci si vynutili tlak a svým typickým způsobem skórovali. Naše hra se sesypala. Soupeř využíval i díky chvilkové benevolenci rozhodčích všech svých fyzických předností. Myšáci bránili a po zisku míčku nahazovali na svou věž vepředu. S tím jsme si nedokázali poradit a znovu jsme inkasovali. Nedala se nám upřít snaha, dokonce jsme vstřelili branku, ale tu nám rozhodčí neuznali, jelikož chvilku před tím spadl mantinel. Dle pravidel by toto neměl být důvod k přerušení hry, nicméně vzhledem k tomu, že to způsobil pád hráče, tak to chápu. Tohle nám zápas neprohrálo. Pak už jsme to zabalili. Další dva góly už padly z naší rezignace. Myšáci překvapili taktikou, která na nás platila. Příště se musíme dost zlepšit, abychom proti tak silovému pojetí florbalu uspěli.

     Fosy vs. Laviny 2:3

     Po příšerném výkonu s Myšáky jsme se chtěli vrátit ke hře ze začátku kola. A až na prospaný začátek, kdy nám Filip Jakubčo vstřelil celkem laciný gól, se hra opravdu zase zvedla. Vyrovnat se podařilo celkem rychle. Roman mě vybídl ke sprintu za obranu a já si vzpomněl na své tenisové vlohy a trefil jsem letící míček do protipohybu golmana. Hra se rychle přelévala a nikdo z týmů neměl větší převahu. Pak si vzal slovo Tomáš a svým nenapodobitelným presingem obral obránce Lavin o míček, předložil ho Honzovi, který otočil na 2:1. V tu chvíli jsem věřil ve vítězství a ani nic nenasvědčovalo tomu, že bychom o něj mohli přijít. Jenže ouha. Nedůsledně bráněný Zdeněk Erban, skrytá střela pro Martina a 2:2. To byl celkem šok, ze kterého jsme se nemohli vzpamatovat. Začali jsme být moc pasivní, z čehož pramenil 20 vteřin před koncem volný úder před naší bránou. Špatně jsme pokryli střelce a on takovou neslanou nemastnou ranou vsítil vítězný gól Lavin. Následně jsme ještě měli jednu možnost, ale tu jsme neproměnili. Tahle porážka nás asi bude hodně mrzet. 

     První čtyři zápasy ukázaly, že už opravdu nebude snadných zápasů. Vítězství zajistí jen bezchybný a koncentrovaný výkon. Před sezónou jsem Fosám předvídal možná i lepší než loňské umístění. Po obdržených 10 gólech ze 4 zápasů jsem vystřízlivěl. S takovou obrannou bilancí se nedá hrát na špici. Úspěchem bude vyhnutí se baráži.

Příští kolo hodně napoví o rozložení sil. Čekají nás Tornados a Patriots - případné porážky s nimi nás odsoudí k boji o záchranu - a Sokol s Kamikdze - v případě jiných výsledků než vítězství nás čeká baráž. Celkem jasné, těžké a nevyzpytatelné.